A je to tu zase, Vánoce, Štědrý den, dárky, tradice… Všichni to známe, víme, jak to chodí u nás, jak to chodí u našich sousedů a víme, jak to chodí třeba v USA, kde Santa tažen svými soby brázdí oblohu a naděluje hodným dětem dárky.
Ale přemýšlel už někdo z Vás, jak to chodí právě v Japonsku? Pokud ne, tak jsem pro Vás udělal takový výtažek, nebo spíše přehled jak se slaví Vánoční svátky právě v Japonsku. Pokud má někdo jiné informace, nebo tam dokonce byl a má to z první ruky, ať doplní.
V prvé řadě, Vánoce v Japonsku se slaví docela odlišně než u nás. Je to dáno i faktem, že se v Japonsku nikdy pořádně neuchytilo křesťanství a v nynější době se k němu hlásí něco mezi 1% až 2% lidí. Z toho důvodu tu Vánoce nemají ty správné kořeny jako u nás a ve spoustě domácností se ani neslaví. Ovšem od 2. poloviny 20. století až do dnes se Vánoce v Japonsku rozmohly především díky televizi a komerci. Na první pohled se může zdát, že tu duch Vánoc přímo číší. Obchodní domy se zdobí svítícími stromky, figurínami Santu a ze všech stran se line hudba Vánočních koled (převážně Amerických). Jak už bylo řečeno, jde převážně o komerci a o zákazníka. Když přejdeme k samotnému Štědrému dnu, tak v Japonsku není tento den brán jako státní svátek, tak jako u nás. A jak je to s Vánočním stromečkem, jednoduše, Vánoční stromky se neprodávají, protože si je lidé ani nezdobí a ani se nepřipravuje žádná štědrovečerní večeře. A co tedy jedí? “Tradičním“ jídlem je kuřecí pečeně a koláč s čerstvým ovocem. Dárky pak naděluje stejně jako v Americe Santa Claus. Ale s drobným rozdílem. Jak všichni víme, Santa naděluje dárky pod stromeček a do obydlí chodí komínem (hlavně krbovým). To v Japonsku je problém nalézt nějaký krbový komín a vlastně i samotný komín. Proto se také děti diví, kudy se k nim Santa dostal. Nejčastěji si představují, že prolezl ventilačním otvorem. Dárky poté děti dostávají kolem postýlek a ti větší si nad postel věší punčochu. Ti vychytralejší zjistili, že čím větší punčocha bude, tím dostanou víc dárků.
Vánoce v Japonsku jsou tedy spíše chápány jako svátky romantiky. Mladé páry spolu chodí na procházky, do cukráren a restaurací. Proto je takový problém o těchto svátcích sehnat místo v restauraci či hotelu. Vánoce jsou tedy spíše svátky podobné Americkému.
Co je ale považováno za opravdový svátek, je příchod nového roku. Všichni Japonci se na Nový rok vrací tam, odkud pochází jejich předci. Tudíž je doprava značně zasekaná a již několik týdnů před Novým rokem jsou vyprodané všechny letenky na vnitrostátní lety. V japonských domácnostech se před příchodem Nového roku zdobí vchody do domů po obou stranách tzv. KADOMACU, který je nejčastěji tvořen větvemi borovice, nebo japonské švestky ume a bambusovými stvoly. Na rozdíl od Evropy se v Japonsku podle zvyklostí neoslavuje večer, nebo půlnoc 31. prosince, ale naopak až 1. leden. Symbolickým zahájením Nového roku je o půlnoci 108 úderů ve všech buddhistických klášterech po celém Japonsku. 108 je posvátné číslo buddhismu a zde mají tyto údery představovat odmítnutí 108 špatných myšlenek, pošetilých tužeb, neřestí a hříchů, které jsou vlastní všem lidem. 1. ledna se má vstávat brzy a jít se podívat na první východ slunce v novém roce, čemuž se říká GORAIKÓ.
Součástí novoročních oslav je podávání speciálních tradičních jídel, která se připravují jen při této příležitosti. Jídla nejsou ani příliš nákladná, ale mají spíše symbolický význam. Prvním jídlům v novém roce předchází přípitek zvláštním druhem kořeněného sladkého vína TOSO, které má zároveň chránit před nemocemi. Hned poránu se podávají bochánky z rýže OMOČI, které se podávají s kuřecím vývarem nebo sladkou polévkou ze sojových bobů. Jako jídlo nesmí chybět tradiční dlouhé nudle soba, které mají svou délkou symbolizovat dlouhý život.
V Japonsku také existuje mnoho dětských her, jako například HAGOITA, což je míčová hra, kterou hrají převážně dívky, a spočívá v tom, že hráči mají ozdobné prkénko a pinkají si s dřevěným míčkem. Další hrou je TAKOAGE což je pouštění draka. Zajímavé je, že drak se pouští na Nový rok a ne na podzim jako u nás. Tradiční novoroční hrou je také FUKUWARAI, kterou milují převážně malé děti. Jde o to, že děti se zavázanýma očima umísťují prvky obličeje na šablonu prázdného obličeje. Mezi deskové hry pak patří SUGOROKU což je hra podobná monopolům.
Dospělí si zase na Nový rok štětcem obřadně kaligraficky napíší na podlouhlý svislý papír své přání či předsevzetí pro nový rok a pověsí si to někde v obydlí na viditelném místě, čemuž se říká KAKIZOME.
V poledne se podává slavnostní novoroční jídlo OSEČIRJÓRI , umístěné v dřevěné krabičce s mnoha přihrádkami a v každé je nějaké dobrota. Jídlo musí být atraktivní, barevné.
Značně zajímavé je také posílání novoročních přání NENGADŽÓ. Toto přání je doručováno právě 1. ledna. Během prosince jsou umístěny speciální schránky, do kterých se přání vhazují, ovšem pošta je nesmí doručit ještě v prosinci, ale až 1. ledna. Každý si své přání může různě a libovolně kaligraficky vyzdobit, musí ovšem jt o vlastní výtvor. Je ale zvykem uvést alespoň pár osobních vět a nezůstat u pouhého formálního sdělení, že někdo někomu přeje šťastný a veselý nový rok, jak je to časté u nás.
Během Nového roku by se měl každý ať věřící či nevěřící jít pomodlit do buddhistického chrámu či šintoistické svatyně čemuž se říká HACUMÓDE. Nejedná se přitom zdaleka jen náboženský obřad - lidé se navzájem zdraví se známými, přejí si všechno nejlepší anebo si ve stáncích kupují pro štěstí různé talismany.
Některé věci jsem čerpal z toho co jsem kdysi načetl, jinak jsem použil některé fráze z těchto článku:
http://animanga.cz/2012/12/27/vanoce-v-japonsku/http://yoshiko.blog.cz/0712/japonske-vanocehttp://www.vitalplus.org/article.php?article=2http://niki-chan.blog.cz/0801/vanoce-v-japonsku
